Jan Harant (nar. 1984) je liberecký malíř, jehož cesta k umění byla dlouhá a neobvyklá. Kresbě se věnoval už od dětství - skrze obrázky si zaznamenával vlastní pocity i vnitřní svět. Studoval na umělecké škole v Jablonci nad Nisou, kde se zaměřil na rytectví, a následně na Technické univerzitě v Liberci, kde se specializoval na návrhářství a design šperků.
Intenzivněji se malbě začal věnovat od roku 2008, mimo jiné pod vlivem filmu o Jean-Michelu Basquiatovi, který pro něj znamenal zásadní impuls. Postupně rozvíjel expresivní styl a hledal vlastní výraz. V roce 2009 se poprvé pokusil o přijetí na Akademii výtvarných umění v Praze. Na AVU, do ateliéru vedeného Michaelem Rittsteinem, byl přijat až ve svých 28 letech – po několika letech práce v Liberci, kde vedl zdánlivě obyčejný život mimo uměleckou scénu.
Vnitřní nespokojenost a osobní krize se staly zásadním momentem obratu. Hospitalizace a následná odborná pomoc mu pomohly přehodnotit vlastní směřování a definitivně se vydat cestou tvorby. Deníkové záznamy z tohoto období se staly výchozím bodem jeho práce na AVU a dodnes tvoří základ jeho autorského rukopisu.
Ve svých dílech reflektuje postavení jednotlivce v konzumní společnosti, témata samoty, tlaku okolí i vnitřní proměny. Jeho obrazy často pracují s autobiografickými motivy - prostředím bývalého zaměstnání, ateliéru, školy či intimních vztahů. Fungují jako vizuální deník, bilanční záznam i otevřený prostor pro divákovu interpretaci.
Harantův rukopis je expresivní, barevně výrazný a zároveň sdělný. Dokáže několika tahy zachytit emoci i situaci, aniž by diváka připravil o prostor pro vlastní čtení obrazu. Malba je pro něj způsobem osobního uvažování o bytí - nástrojem introspekce i komunikace, ale také cestou k vnitřní rovnováze a svobodě.
